Transparenty, píšťalky, pokřik. Tak to dnes vypadalo na jednání krajského zastupitelstva. To mělo na programu schvalování příspěvku na provoz Arcidiecézní charity. A zatímco zastupitelé chtěli významnému poskytovateli sociálních služeb přiklepnout dva a půl milionu, zástupci charity žádají minimálně pět, jinak prý budou muset některé služby zavřít. O své miliony si asi stovka zaměstnanců a klientů přišla říct opravdu hlasitě. Zastupitelé nakonec neodhlasovali žádnou částku a debatu přesunuli zpět k jednacímu stolu.

Asi stovka zaměstnanců a klientů charity se dnes sešla před budovou olomouckého magistrátu, kde od deseti hodin zasedalo krajské zastupitelstvo. To mělo na programu schvalování finančního příspěvku pro Arcidecézní charitu. Slíbená částka dva a půl milionu však podle zástupců charity nestačí. "Na dofinancování letošního roku v režimu krize potřebujeme částku 5,4 milionu korun. V současné době jedeme na dluh. Pokud tyto peníze neobdržíme, budeme muset některé služby zavřít," prohlásil ráno ředitel Arcidiecézní charity Václav Keprt. Podle něj jsou jinak vážně ohrožené služby jako pečovatelství, osobní asistence či poradenství. Zaměstnanci charity podle něj nyní pracují za základní platy. "Dotují naše přežití na základě svých obětí," konstatoval Keprt, podle kterého je požadovaná částka vzhledem k objemu financí, s nímž kraj hospodaří, směšná.

"Jsme tu, abychom politikům připomněli, že žijeme v demokratické společnosti. Oni dostali mandát, aby zodpovědně nakládali s veřejnými prostředky," domnívá se Keprt. Vadí mu hlavně, že hejtmanství svým příspěvkovým organizacím ročně přispívá částkou sto devadesáti milionů korun. "Na sociální služby nevládních organizací však kraj dlouhodobě kašle," zlobil se Keprt, podle nějž by kraj měl mít k organizacím rovný přístup bez ohledu na to, kdo je zřizuje. S tím ale vedení kraje nesouhlasí. "Na území našeho kraje registrováno 142 poskytovatelů sociální péče. Nedostatek finančních prostředků se nás týká stejně, jako kohokoliv jiného, máme málo, přesto jsme v rámci republiky na čtvrtém místě co do objemu financí, které do sociální oblasti dáváme," vyzdvihl náměstek hejtmana Michael Fischer. Kraj podle něj nemá žádnou povinnost, starat se o organizace, které sám nezřizuje, přesto i jim se snaží pomáhat.

To potvrzuje i mluvčí úřadu Ivo Heger:
"Každý rok dáváme charitě nějakou záchrannou částku. Je to podobné, jako když v některé obci praskne vodovod, taky pomůžeme. Předloni jsme charitě poslali milion, z něhož vyčerpala dvě stě tisíc. Loni to byl taky milion, který už vyčerpala celý. Letos jsme ale nabídli dva a půl milionu s podmínkou, že charita předem řekne, jak tyto peníze rozdělí mezi jednotlivé služby. Oni to odmítli, řekli si o víc a hrají taktiku buď všechno nebo nic," prohlásil Ivo Heger, podle kterého zástupci charity bojují na špatné frontě. "Příspěvky státu rok od roku klesají, každý rok svým příspěvkovým organizovat musíme dokrývat ztrátové hospodářství stále vyššími částkami. Úplně stejně by měla postupovat charita u svého zřizovatele, což nejsme my, ale arcidiecéze," prohlásil Heger.

Krajští zastupitelé nakonec na účet charity dnes neposlali ani korunu. Na návrh hejtmana Martina Tesaříka, který situaci diskutoval s arcibiskupem Janem Graubnerem, se jednání přesunou zpět ke stolu. "Zbytečně tu eskalovalo napětí, aniž by se došlo k nějakému řešení. Chtěl bych se proto s panem arcibiskupem sejít ještě do konce roku a věřím, že společně se nám situaci podaří vyřešit," uzavřel hejtman v závěrečné řeči toto téma jednání.

Zástupci charity ale spokojení nejsou. "Ukázalo se, že kraj o nás nemá zájem, osudy lidí, kteří jsou na našich službách závislí, jsou jim úplně jedno. My přitom nechceme ani korunu pro sebe, jen pro naše klienty, kteří jsou na naší práci závislí," řekl po opuštění jednacího sálu Václav Keprt ke svým kolegům, kterým zároveň poděkoval za statečnost. "Líbit si to nenecháme, nakonec vyhrajeme," prohlásil už do potlesku.

Pod Arcidecézní charitu spadá v Olomouckém kraji deset charit a hospic na Svatém Kopečku. Všechny charity mají finanční potíže, které pocítili především zaměstnanci. Mzdy jsou jim vypláceny jen v základní části a přišli i o týden dovolené navíc. Průměrná hrubá mzda zaměstnanců je čtrnáct tisíc korun, pečovatelky ale pobírají například i jedenáct tisíc korun hrubého. Ředitelé charit tvrdí, že mnohé jejich služby nemají v regionech obdobu a zájem o ně narůstá. V existenčních problémech jsou ale i další neziskové organizace, které sociální služby poskytují.