Speciální obchody, koutky v supermarketech, farmářské trhy, bedýnkový prodej, to je jen částečný výčet toho, jak na současném trhu nabídnout takzvanou zdravou výživu. Značka biopotravin v dnešní době je prostě na tahu. Táhne spotřebitele, respektive peníze z jejich kapes, a tudíž i celý prodejní kolotoč, který se na označení zdravých výrobků nabalil.

Jaksi se však opomíná, že celý tento systém je tak trochu postavený na hlavu. Sice postavený na hlavu, ale zároveň ušitý na míru naší moderní společnosti. Společnosti konzumu a společnosti strachu o své zdraví a tělesné schránky. Naše společnost svého času přišla na to, jak vyrábět, pěstovat a chovat efektivněji, ve větším a rychleji. Oprostila se od lopotného okopávání políček a vyhánění kraviček na pastvu. Dala dohromady pár chemikálií a technických postupů a ejhle, máme tu více rajčat, mléka i hovězího.

Pak ale někdo přišel s tím, že po těch rajčatech má pomalejší spermie, z mléka se mu dělá permanentní vyrážka a po hovězím začíná růst ochlupení, kde dříve nebylo. Ano, je to chyba, přiznávali pěstitelé a chovatelé posílající do distribuční sítě výrobky plné hormonů a chemických sloučenin s téměř magickými názvy. Za chybu to uznaly také patřičné orgány zabývající se kvalitou, ale zvolily řešení v pravdě filištínské. Stanovily maximální přípustné normy. Objem produkce tak zůstal zachován, následky na zdraví byly o poznání nižší, ale světe podiv se, cenová hladina jednotlivých výrobků zůstala na stejné úrovni. Né že by producenti řekli, že jejich výrobky, jelikož jsou méně kvalitní než ty dříve po staru pěstované, budou i levnější. Se svými cenami vytrvali.

A to byl ten zlomový okamžik, který rozhodl o budoucím jasném vzestupu bioproduktů. Bio-cokoliv je totiž založené na pouhopouhém a člověku bytostně vlastním strachu sama o sebe. Občané běžné konzumní společnosti jsou si nyní dobře vědomi, že pojídáním obvyklé produkce potravin do svých těl dostávají i látky, které tam matka příroda původně neměla v plánu umisťovat, natož po celý život shromažďovat. A ke slovu se tak dostává opět stará dobrá ruční práce, okopávání políček a vyhánění kraviček. Nyní ale zaobalená do luxusního balení s velkou zelenou nálepkou BIO. Biovýrobky jsou tak označovány za jakousi nástavbu. Něco navíc, za co si stojí připlatit, abychom umírali později. A nikdo z nás přece nechce žít kratší dobu, než by mohl, tak se peněženky otvírají a sto a tisícikoruny navíc letí pryč. A letí do kasiček nejenom těch, kteří v potu tváře okopávají ona rajčata bez chemikálií, ale z podstatné části také distributorům a společnostem vydělávajícím jen a pouze na tom, že propůjčují své biorazítko kvality na obal daného produktu. Magazíny pro ženy v domácnosti pak rozpoutávají kampaně podněcující myšlení hospodyněk, že když nemají plnou ledničku bia, nemilují svou rodinou. Mužům je zas vštěpována idea, že pokud chtějí být stále svěží, musí být zdraví – tedy bio.

Kolotoč se tedy rozjel a už ho nikdo nezastaví. My si můžeme už jen říkat, jaké by to bylo, kdybychom tehdá tu chemii do potravin necpali, nebo po prvních neúspěších od toho ustoupili. Holt za hloupost se platí… a to doslova.