Ve středu se zásluhou Klubu přátel výtvarného umění (KPVU) v Olomouci uskutečnila v Besedním sále Muzea moderního umění beseda s malířem a vysokoškolských pedagogem Ladislavem Jalůvkou. Připravil ji nejen velmi pečlivě, ale i notnou dávkou invence olomoucký advokát Ladislav Lamač, v minulosti předseda grafické sekce olomouckého KPVU a mnohaletý malířův přítel.

Charakteristickým znakem besedy byla její pestrost, střídání řeči mluvené, hudby a přednesu, poloha poučná, úsměvná i literární, a to paralelně s prezentací výtvarného díla, které Ladislav Jalůvka vytvořil a kterým olomouckou veřejnost sugestivně oslovil.
Besedu s přehledem moderoval Ladislav Lamač, svými krátkými, leč závažnými projevy přítomné zaujali Josef Maliva, samotný umělec a jeho paní Bohumila Jalůvková. Ladislav Jalůvka se vyznal z myšlenek, jež se mu v kreativním osamocení často honí hlavou, jeho paní pak připomněla historii manželových ateliérů, jimiž ho jako životní partnerka provázela, a zasvětila posluchače do jejich posloupnosti. V diskusi překvapujícími reminiscencemi oslovili přítomné další řečníci, mimo jiné Zdeněk Přikryl. Kultivovaným akcentem večera byla jednak recitace veršů Rainera M. Rilkeho v překladu O. F. Bablera a veršů Ladislava Jalůvky z jeho novoročenek v citlivém podání Hany Brychtové, jednak skladby Jiřího Lamače Katedra a Cesta na Valašsko, které skladatel věnoval Ladislavu Jalůvkovi a které také na klavír spolu s kytaristou Alexandrem Zaribnijem v premiérovém provedení úspěšně přednesl.

Setkání s Ladislavem Jalůvkou bylo jako první poprázdninová událost KPVU velmi úspěšné a hojně navštívené. Prokázalo, že v dobré věci je i dnes mnoho přátel výtvarného umění ochotno se aktivně zapojit do spolkového dění.
Setkání jako hold umělci se prostě vydařilo.