Příznivci komorní hudby si jistě nenechali ujít druhý koncert letošního ročníku Podzimního festivalu duchovní hudby. Ten se konal v předvečer svátku svatého Václava na půdě arcibiskupství. Nebylo tomu náhodou – přesně před 25 lety byl do funkce arcibiskupa jmenován Mons. Jan Graubner, jemuž byl koncert při příležitosti tohoto životního výročí věnován.

Španělský soubor Vespres d’Arnadi specializující se na barokní hudbu provedl pod vedením Daniho Espasy výběr z děl Antonia Vivaldiho, jehož skladby tvoří základ komorních souborů. Vivaldiho chrámová hudba však stojí oproti světské tvorbě poněkud v pozadí a není příliš rozšířená. Stabat Mater a žalm Nisi Dominus patři k důležitým duchovním skladbám tohoto autora. Pěveckých partů se ujala mezzosopranistka Marta Infante, jejíž životní osudy se mimo jiné pojí i se studiem na univerzitě v Ostravě, kde si prohlubovala svoje pěvecké dovednosti. Zvláště ve Stabat Mater prokázala Infante schopnost zpívat v altové poloze, která pro ni není úplně přirozená, nicméně i přesto zněl její hlas příjemně. Niternost skladby o utrpení Panny Marie pod křížem byla maximálně vystižena v části Eia mater fons amoris, v níž Vivaldi doprovází zpěv pouze harmonicky houslemi a violou bez bassa continua. Infante vykreslila ono zoufalství za pomoci jemných dynamických odstínů. V druhé duchovní skladbě, zhudebněném starozákonním žalmu Nisi Dominus, je zvláště působivá část Cum dederit. Zde bylo intimity dosaženo za pomoci tlumítek na nástrojích a zpěvu sotto voce. Nicméně v tomto díle jsou na zpěváka kladeny vysoké nároky v oblasti techniky, a to především ve virtuózních koloraturách. Zde Marta Infante zazářila v posledním úseku, Amen.

Sólově se instrumentální těleso uvedlo dvouvětou Sinfonií h moll nesoucí přízvisko "al Santo Sepolkro", která byla poněkud opatrným úvodem do slavnostního večera. Avšak vysokou hudební úroveň soubor ukázal v následujících opusech, především v Sinfonii k opeře La Verità in Cimento. Kromě bravurní hráčské techniky, lehkosti hry, naprosté souhry hráčů a kompaktnosti jednotlivých částí prosakoval na povrch také temperament španělských interpretů, a to nejvíce v krajních, rychlých, větách. Podobně tomu také bylo v Koncertu pro smyčce g moll. Zde však celkový dojem mírně degradovalo neintonující cembalo v pomalé části. Vokální světská tvorba Antonia Vivaldiho byla zastoupena árií Gelido in ogni vena z opery Farnace, která vytvořila pomyslnou třešničku na dortě. Opět velmi náročný pěvecký part Marta Infante doplnila neobyčejně procítěným projevem. Skladba navíc odpovídala její hlasové poloze, takže bylo možno slyšet vyšší rejstříky hlasu a také to, že ji árie vyloženě sedí. Emočně vypjaté úseky podtrhovaly nástroje continua důrazy na těžkých dobách. Soubor Vespres d’Arnadi společně s Martou Infante nastavili vysokou laťku dalším koncertům.