Přesně 161 let a dva dny od intronizace rakouského císaře Františka Josefa I. se nejdéle vládnoucí panovník habsburského rodu znovu vrátí na "místo činu", tedy do slavnostního sálu Arcibiskupského paláce v Olomouci, kde byl 2. prosince 1848 uveden na trůn. Alespoň tedy prostřednictvím inscenace hry Jana Sulovského Začalo to v Olomouci, která bude mít obnovenou premiéru zítra v 19 hodin.

Hra je součástí autorovy trilogie věnované významným osobnostem naší historie spjatých s hanáckou metropolí. V roce 1997 byla uvedena inscenace Lafayette – Hrdina dvou světadílů připomínající dvousté výročí opuštění olomouckého vězení významnou osobností Velké francouzské revoluce. V roce 2006 divadelníci pod hlavičkou Agentury Lafayette s inscenací Václav III. – Historie jedné královraždy připomněli sedm set let od zavraždění posledního panovníka z rodu Přemyslovců. Letos k této trilogii završené právě vzpomínkou na olomouckou intronizaci Františka Josefa přibyla nová hra opět z pera Jana Sulovského - Muzikant z Jánského vrchu o Karlu Dittersi z Dittersdorfu.
Zítra se diváci v Arcibiskupském paláci setkají nejen s císařem Františkem Josefem I. (Václav Bahník), ale i s jeho manželkou Alžbětou (Lenka Kočišová) a synem Rudolfem (Petr Kubes). Smysl císařova života i vlády budou hledat společně s historikem a novinářem v podání Jaroslava Krejčího a Vladimíra Hrabala. Inscenátorům jde nejen o připomínku jedné z nejvýznamnějších historických událostí v dějinách Olomouce, ale rovněž o přiblížení samotné postavy Františka Josefa I. "Jeho obraz 'Franty Procházky' nebo 'stařičkého mocnáře' podporovaný některými českými literáty a historiky poněkud zjednodušuje pohled na osobnost, která dokázala vládnout mnohonárodní říši celých 68 let a přežít 27 vlád," upozornil autor a režisér hry Jan Sulovský. "I když lze vládě Františka Josefa vytknout mnohé, nelze mu jako panovníkovi a člověku upřít neuvěřitelnou pracovitost a úřednickou pečlivost. František Josef I. byl přesvědčen, že mu byl císařský titul propůjčen přímo od Boha a že vládne s božím požehnáním svým národům," dodal Sulovský.
Ale tyto úvahy chce autor raději ponechat historikům a divákům k posouzení. V každém případě by inscenace hry měla podle něj přispět k hlubší reflexi a sebereflexi zejména nyní, v době rostoucích snah o lepší spolupráci států celé Evropy.