V galerii Caesar byla otevřena výstava malířky a kreslířky Anežky Kovalové ze Sobotína. Známá výtvarnice a výtvarná pedagožka je dcerou sochaře Jiřího Jílka, jenž se nesmazatelně zapsal do výtvarného dění v našem kraji rozsáhlým a vysoce ceněným dílem, převážně dřevěnými plastikami.

Anežka Kovalová zdědila výtvarné geny a nasála mnohé z výjimečného tvořivého klimatu, které ji obklopovalo. V letech 1967 - 1973 vystudovala v ateliéru Karla Součka na AVU v Praze malbu, jejím osudem, jak již cítila během studia, se postupně stávala kresba. Vyzrála v nepřehlédnutelnou výtvarnou osobnost, pro níž se staly dostatečně sdělující bílá a černá (a naopak) a kresebná linka. Jimi nepojednávala svět, i když její kresby mají většinou reálný obsah, ale jeho prožívání. Každá práce Anežky Kovalové je výpovědí o duchovním prožitku, o vztahu, jeho síle i charakteru.

K pochopení vystaveného díla pomohou diváku slova umělkyně:
Každá věc je sama o sobě ohraničenou skutečností, ale nese v sobě zároveň ještě jiné, ničím neohraničené sdělení.
Kreslením se skrze bílou prodírám k černé a skrze černou zase k bílé, až se zdá, že oba protipóly znějí jako fuga ve vlastní ozvěně odstínů a čar.
Jubilejní výstava Anežky Kovalové není přehlídkou výtvarných proměn (kde by se vzaly, když dílo tryská z jednoho pramene?) naopak působí přes zřejmou retrospektivu velice uceleně, což souvisí s umělecko věrností sobě samé. Vyjadřuje to i vyznání vystavující umělkyně: Ptám se sebe i země i nebe a někdy také andělů. Míst, věcí a událostí. Papíru a uhlu, čar a znaků. – A nejvíc ze všeho ticha.
Výstava v galerii Caesaru je pátou samostatnou výstavou Anežky Kovalové v Olomouci a dvanáctou, připočteme-li k nim sedmero zastoupení v dalších výstavních projektech. Mimo republiku její výtvarné práce poznali diváci v Polsku a Japonsku. Výstava potrvá do konce července.