Na šedesát událostí – včetně desítky zahraničních produkcí – nabídne olomoucká Divadelní Flora, která bude od 15. do 24. května hostit divadelníky a divadelnice z devíti zemí. Desetidenní multižánrová akce s ročníkovým mottem Solidarita začne v Olomouci za měsíc, prodej vstupenek startuje v pondělí 20. dubna. Letošní festivalová edice je věnována památce Václava Havla.

Mimořádně aktuální satira v podání špičkové evropské scény

O exkluzivní oficiální zahájení 29DF se potřetí za sebou postará mezinárodní ansámbl Schauspielhaus Bochum, s nímž se na festival vrací – rok po úspěšné návštěvě s německojazyčnou Inscenací roku Útok psím lejnem – nizozemský režisér Walter Bart.

Když před téměř čtyřiceti lety vyšla biografie Trump: The Art of the Deal, která následně třináct týdnů dominovala americkému knižnímu žebříčku nejprodávanějších titulů a kterou její (spolu)autor označil – hned po Bibli – za svou nejoblíbenější knihu, nikdo netušil, že metody, jež v ní Donald Trump popsal, jednou ovládnou světovou politiku. Inscenace Jak udělat deal se noří do myšlenkového světa nejmocnějšího a zároveň nejkontroverznějšího muže současnosti, který se z realitního magnáta a moderátora reality show vypracoval na lídra nacionalistického hnutí "Make America Great Again" a byl dvakrát zvolen prezidentem USA.

Ovládají postupy trumpovského "receptáře na úspěch" i nás? Vnímáme každodenní setkání s jinými lidmi jako "transakce, které je třeba vyhrát"? A dá se úspěch natrénovat? – Nejen tyto otázky klade temná hudební komedie plná osobních proher, velkých politických zvratů i "definitivního selhání skromnosti". Koprodukci bochumské činohry s vlámsko-nizozemským divadelním kolektivem Wunderbaum uvede festival v sobotu 16. května jako "horkou novinku" – čtyři týdny po ostře sledované německé premiéře.

Solidarität

Punc literární senzace si vysloužil inovativní text Blutbuch, za nějž jeho autor*ka posbíral*a řadu ocenění na německé a švýcarské umělecké scéně a který Kim de l'Horizon prakticky ze dne na den doslova katapultoval do pozice ikony současné queer literatury.

Německý režisér Sebastian Schug Knihu krve přetvořil do podoby strhující one woman show své krajanky Lucie Kotikové – mladé herečky, jež si suverénně pohrává s poetickým jazykem románu, intenzivními emocemi i dialogem s publikem a za svůj brilantní výkon získala status "Herecký talent roku". Sugestivní divadelní adaptace je momentálně repertoárovým hitem Bühnen Bern. Historicky prvním olomouckým představením této švýcarské scény 29. Divadelní Flora v neděli 24. května vyvrcholí.

Neotřelé téma exponuje rovněž inscenace Maxim Gorki Theater Berlin Between the River and the Sea. Berlínský herec Yousef Sweid se v režii Isabelly Sedlak pokouší odpovědět na zdánlivě jednoduchou otázku: Co znamená narodit se v Izraeli do palestinské rodiny? V autofikčním stand-upu se Sweid ve vzpomínkách vrací do dětství prožitého v Haifě a ve vyprávění pokračuje až do období svého nynějšího angažmá v německé metropoli. Život mezi různými kulturami, perspektivami i realitami přitom popisuje s velkou dávkou humoru a laskavosti, jež pomáhají propasti mezi lidmi Sweidova rodného regionu překlenout.

Na Floru se v Izraeli narozený a v Německu působící Palestinec vrací devět let po úspěšném festivalovém vystoupení s MGT Berlin a tematicky příbuzným titulem režisérky Yael Ronen The Situation – na konci úspěšné berlínské intendantury předloňské hostky DF Shermin Langhoff, jež svým konceptem postmigrantského divadla zásadně proměnila tvář německojazyčné divadelní scény.

Tanec jako akt vzdoru, dialog i proces sblížení

Blízkovýchodní reálie ožívají též v působivé taneční performanci Omara Rajeha Dance Is Not for Us. Libanonský tvůrce se v ní ohlíží za historií svého rodného města deklasovaného politickými převraty a znovu se obrozujícího díky nepoddajnosti a vitalitě jeho obyvatel. V duchu leitmotivu Solidarita není Rajehův pomyslný návrat do Bejrútu nostalgickou rekapitulací, ale příslibem naděje, rozvinutým v symbolickém finálním aktu inscenace.

Protagonista subtilního díla, do kterého se vedle osobní historie obtiskla také kolektivní paměť jedinečného místa, a jeden z nejrespektovanějších choreografů a tanečníků arabského světa, jenž se vůbec poprvé představí v České republice, o své profesní volbě prohlásil: "Může se zdát zvláštní, že jsem si vybral tanec jako obor v zemi, která se právě vzpamatovávala z občanské války, destrukce, smrti a ztráty. V té době se mi však právě on jevil jako nejrevolučnější, nejprovokativnější a nejvíc konfrontační médium. Věřil jsem, že skrze něj lze prolomit tabu minulosti i budoucnosti." 

Tanec si – jako prostředek sebevyjádření – zvolil již v útlém dětství i Adam Russell-Jones. Jeho syrový příspěvek k mottu 29DF – nespoutaná jevištní extáze Release the Hounds – je inspirován vyčerpávajícími tanečními maratony z časů Velké hospodářské krize. Russell-Jones v něm přetavil letitou negativní zkušenost s nadprodukcí a permanentním enormním tlakem na svůj výkon sólisty elitních baletních souborů v radikální gesto – abstraktní zobrazení tance jako jediného prostředku, jenž umožňuje únik před skutečností i její "přežití". Britský, v Německu působící umělec formou otevřené fyzické básně vyjevuje "spektákl muže, jenž nemůže přestat tančit", a prozkoumává, co znamená zůstat na parketu osamocen. Stejně jako v případě Omara Rajeha je i Russell-Jonesova festivalová prezentace premiérovým tuzemským vystoupením této vycházející hvězdy světové taneční scény.

Zatímco Adam Russell-Jones (podobně jako například Lucia Kotikova) reprezentují výrazné tváře nastupující generace současného divadla, jejichž objevování a představování patří k emblematickým rysům Divadelní Flory, Rakušanka Doris Uhlich je dlouhodobě bezesporu jednou z nejdiskutovanějších person evropského tance.

Nekompromisní choreografka a performerka na Floru přijede po třech letech – tentokrát v duetu s bývalou primabalerínou vídeňské Státní opery Susanne Kirnbauer. Performance Come Back Again pojednává o odvaze čelit vlastní tělesné biografii a vydat se i v pokročilém věku po neznámých stezkách. Kirnbauer – žijící legenda rakouského baletu – spolu s Uhlich prozkoumává, kam se její energie může nasměrovat ve chvíli, kdy již není fyzicky schopna předvádět dokonale přesné baletní kroky. S respektem vedený, inspirativní dialog výlučných žen s rozličnými uměleckými zkušenostmi i backgroundem – v době, kdy se společnost kolem nich tříští a rozděluje – zařadily do svého programu renomované taneční přehlídky. Jeho uvedení na 29DF navazuje na loňské festivalové představení M/Others choreografky Eszter Salamon a její matky – taneční pedagožky Erzsébet Gyarmati. Flora tak programově pokračuje v akcentaci problematiky mezigeneračního soužití a opět vzdává hold životní zkušenosti a zralosti.

Na bázi tvůrčí symbiózy vznikl rovněž originální počin režisérky Petry Tejnorové a tanečnice Terezy Ondrové GEO. Jejich společná "bio-geo-choreografie" odhaluje vrstvy "tělesné paměti" a identity spjaté s prostorem, v němž Ondrová dvě dekády působila. Unikátní a upřímnou introspekci, autenticky pulzující v nezvyklém rámci biografie-historie-geologie, na festivalu ozvláštní její "komunikace" s interiérem Centralu – sálu olomouckého Muzea umění.

Slovenská perspektiva

Finále poslední Flory opanovala intenzivní čtyřdenní přehlídka slovenského politického divadla, 29DF zve na miniprofil souboru Uhol_92. Jeho zakládající členové se narodili – jak název napovídá – v "nultém roce" Slovenské republiky a ve své tvorbě se zabývají ožehavými sociálními tématy. Přes vysokou návštěvnost i pozitivní ohlasy funguje Uhol_92 v aktuální sezóně bez klíčového příspěvku ze strany Fondu na podporu umenia. Jeho rada totiž – navzdory doporučení odborné komise – nepřidělila divadlu, po osmi letech úspěšného působení, dotaci.

Pod vtipným, hudebně i herecky hravým Happy Endem, plným invenčních odkazů na pop kulturu a mytologii a nabízejícím "širokospektrální pohled" na téma žensko-mužských vztahů, svazků a narativů, je "režijně podepsána" spoluzakladatelka a umělecká šéfka souboru Alžbeta Vrzgula, která na 28DF zaujala empatickým politickým komentářem Eden. Útek z raja.

Vrzgula stojí i za konceptem inscenace Slováci ožijú. Hymna pre 21. storočie. Dvě režisérky a jeden režisér v ní dostali za úkol "najít" novou národní hymnu – v době, kdy nikdo nepředpokládal, jak moc bude tahle "divadelní objednávka" korelovat s absurdní slovenskou realitou… Šéfka Uholu tak opět prokázala citlivost vůči náladám ve společnosti i dispozici trefně na ně skrze divadlo poukazovat. Režijní trojlístek Adam Dragun, Silvia Vollmann a Júlia Rázusová ve scénickém triptychu nápaditě reaguje na časté (nejen slovenské) diskuze na téma národní identity i situace, v nichž dochází k jejich účelovému zneužívání k pragmatickým politickým cílům. Kolektivní dílo získalo výroční Cenu DOSKY 2025 za Mimořádný počin v činoherním divadle.

Divadelník Adam Dragun se představí i jako frontman bratislavsko-košické kapely Berlin Manson. Den před tím festivalové šapitó rozvibruje trnavský raper Denis Bango alias Fvck_Kvlt, který je jednou z nejcharismatičtějších postav slovenské hudební scény. – Letošní hudební výběr tak navazuje na loňskou „angažovanou“ rapovou smršť jejich prešovského souputníka Dušana Vlka.

Solidarita!

Flora v posledních letech pravidelně poskytovala prostor dvěma tuzemským režijním osobnostem, jejichž tvorbou se potřeba solidarity prolíná jako ústřední téma – Michalu Hábovi a Ivanu Burajovi. Na programu 29DF proto nechybí inscenace Oidipus Utopia a Zlaté město – ambiciózní projekty, s nimiž Hába s Burajem razantně vstoupili do první sezóny v nových rolích uměleckých šéfů ústeckého Činoherního studia, respektive pražského Divadla v Dlouhé. 

V "crazytragédii plné moru i humoru" Oidipus Utopia, jež vznikla v koprodukci Činoherního studia Ústí nad Labem s divadelní skupinou Lachende Bestien a Evropským hlavním městem kultury Chemnitz 2025, Hába pátrá po tom, kam se poděly všechny společenské utopie a emancipační vize a zda nám tak trochu "nezmizela i budoucnost"… 

Zlaté město Divadla v Dlouhé je metaforou zrodu totality – ve společnosti, jež se před proměnlivými kulisami komplikovaného světa uchyluje, ve vylhané iluzi bezpečí, za kašírovanou fasádu falešné nostalgie. Buraj ve scénicky precizní koláži her Ödöna von Horvátha (Povídky z Vídeňského lesa a Víra, naděje, láska) exponuje peripetie dvou mladých žen usilujících o svobodu a důstojnost ve městě, které se urputně touží vrátit ke "starým zlatým časům".

K divadlu se, s velkým ohlasem, po kratší odmlce vrátil režisér Jan Frič. S dramaturgyní Martou Ljubkovou "oprášili" zapomenutou hru Krkavci, kterou napsal Henry François Becque před téměř sto padesáti lety a… na scéně Dejvického divadla vytvořili českou Inscenaci roku, vypovídající současným divadelním jazykem "o bezskrupulóznosti a cynismu moci". 

Kromě nejlepší inscenace nebude na Floře chybět ani české Divadlo roku 2025, které do Olomouce přiveze titul Můj boj. Zamilovaný muž. Druhou část hexalogie Karla Oveho Knausgårda, jež v čtenářích s ohledem na neúprosný voyerismus autora vzbudila nadšení i odpor a stala se světovým bestsellerem, v Divadle Na zábradlí citlivě adaptoval sehraný dramaturgicko-režijní tandem Dora Štědroňová a Jan Mikulášek. 

Ve stejný den, kdy jejich soubor podrobí na jevišti Moravského divadla na dřeň obnaženého hrdinu (za jehož ztvárnění získal Miloslav König Cenu divadelní kritiky v kategorii mužský herecký výkon) skandinávsky mrazivé vivisekci, se nedaleký S-klub promění ve vyhřátou saunu. Za měkkého zvuku tibetské mísy v ní diváci budou moci relaxovat, vyplavit endorfiny, rozpálit a rozvířit své myšlenky i utišit environmentální žal – v parné atmosféře inscenace 8 miliard lidí hoří věnované žhavému tématu globálního oteplování. Diskuzi nad východisky z krize povede skupina 8lidí – divadelní formace, jejíž činnost utlumil syndrom vyhoření.

Olomoucká autenticita

Moravské divadlo Olomouc pozve festivalové publikum hned na tři tituly. Spolu s Pucciniho Toscou, jejíž spektakulární osud ztvárňuje operní opus režisérky Daniely Špinar, dirigenta Zsolta Hamara a scénografa Marka Cpina, odehraje na Floře, těsně po světové premiéře, dvě čerstvé produkce, v jejichž hledáčku jsou příběhy skutečných, s olomouckým regionem spojených osobností. 

Dobrodružná pouť zábřežského rodáka Jana Eskymo Welzla, jenž jako lovec kožešin, obchodník a smírčí soudce prožil třicet let na Novosibiřských ostrovech a drsném kanadském Yukonu, je inspiračním zdrojem inscenace Bořiny za břehem Miroslava Krobota a Lubomíra Smékala. 

Na opomíjený životní příběh Zdeny Mašínové – dcery legionáře a prvorepublikového československého důstojníka popraveného nacisty a sestry nejobdivovanějších i nejodsuzovanějších uprchlíků z komunisty terorizované země – se v komorním přemítání o vyrovnání se s minulostí a odvaze čelit zlu, příznačně nazvaném Jejich sestra, soustředí režisér Jan Janča.

Umělecká šéfka Divadla nacucky! Silvia Vollmann se na své domovské scéně vydala „po stopách“ Květoslavy Viestové – olomoucké rodačky, která stála v čele největší bratislavské odbojové skupiny během 2. světové války a… první olomoucké Flory. Stejnojmenná inscenace Flora je nejen fokusem na existenci neprávem zapomenuté hrdinky, ale také na roli žen během přelomových dějinných událostí i na fakt, že jejich statečnost bývá často bagatelizována či relativizována.

Děti, Putin, besedy, FloraLab

Kromě dětských představení – Kiosek spolku Ostružina a Divadla Polárka nebo ústecká Pipi Dlouhá Punčocha – obohatí žánrové spektrum Flory také dvojí poslech prestižními světovými festivaly oceněného rozhlasového dramatu Jiřího Adámka Austerlitze Matko Boží, vyžeň Putina, spousta hudebních produkcí, besedy s tvůrci a tvůrkyněmi, tematické diskuze či prezentace. 

Přátelsky komunitní atmosféru Flory, kterou si její hosté pravidelně pochvalují, tak umocní desítky organizovaných i neformálních setkání. Unikátní množství diskuzních formátů opět propojí návštěvníky s umělci a rozproudí veřejnosti otevřený dialog, který je podstatou divadla i implicitním smyslem festivalu. Zapojí se do něj také přes šest desítek vysokoškolských účastníků programu FloraLab, pořádaného ve spolupráci s Univerzitou Palackého – do Olomouce dorazí studenti s divadlem spjatých uměleckých a uměnovědných oborů z Lodže, Varšavy, Prahy, Bratislavy či Vídně.

"Každý rok se snažíme prostřednictvím umělecky naléhavých výpovědí i výrazných tvůrčích gest komentovat realitu, v níž žijeme, a upozorňovat na palčivé problémy, které je třeba vnímat a s empatií řešit. Nechceme být hodnotově indiferentní divadelní přehlídkou. Po mottech Jinakost, Volnost a Rovnost proto i letos, v rámci kontinuální dramaturgické linky vinoucí se napříč posledními ročníky Flory, zastřešujeme její program snadno zapamatovatelným apelativním leitmotivem. Přejeme si, aby byla 29. Divadelní Flora oslavou solidarity, a chceme, aby její étos prostupoval většinou festivalových událostí, které skrze individuální i kolektivní lidskou zkušenost vyjádří respekt a podporu všem, kdo byli a jsou, v rozporu s principem solidárnosti, marginalizováni, diskriminováni, zneužíváni či umlčováni," komentuje dramaturgické intence 29DF její ředitel Petr Nerušil a zve do Olomouce: "Divákům zprostředkujeme silné příběhy mnoha reálných, současných i historických, hrdinů a hrdinek, jejichž osud poznamenaly a poznamenávají ideologie a dějinné milníky ovlivňující životy lidí od střední Evropy po Blízký východ. Těšíme se na divadelní reflexi rozmanitých sociálních i kulturních fenoménů formujících náš svět i sféru umění. A s respektem k jeho osobnosti věnujeme letošní festival s ročníkovým mottem Solidarita památce dramatika, disidenta a prezidenta Václava Havla."