Reklama

Sobota 24. října 2020, svátek má Nina, venku je 11 °C

UPOZORNĚNÍ: Tento příspěvek je starší než 6 měsíců.
Níže uvedené informace mohou být zastaralé či neplatné!

Obrazem: Zoo bez lidí, pojďte se s námi projít zahradou, kam nesmí návštěvníci

Zprávy z regionu

16.4.2020

foto: Jan Procházka

Občas po tom zatoužil snad každý. Být sám na místě, kde jsou obvykle davy lidí. Mít celé to místo pro sebe. Dnes se mi to podařilo. Rozhodl jsem se udělat fotoreportáž ze zoologické zahrady, která má už několik týdnů nuceně zavřeno. Strávil jsem tam čtyři hodiny. Chodil mezi výběhy, když jsem tušil dobrou fotku, posadil jsem se třeba na zem a čekal, až bude to či ono zvíře tam, kde ho chci mít. A kromě pár zaměstnanců, kteří se nepočítají, jsem měl celou zahradu opravdu sám pro sebe. Nikdo mě nerušil, nikdo zvířata neplašil. Zvláštní pocit, řeknu vám...

Dnes to půjde, uvědomil jsem si hned na začátku, když mi přeochotně zapózovala rodinka lemurů.

Foto: Jan Procházka

Tenhle opičí pantáta (i když to nejspíš bude samice) působil trochu smutně, ale jeho druhům, skotačícím po výběhu, se zřejmě po lidech nestýská.

Foto: Jan Procházka

Titul největšího pozéra suverénně získávají surikaty.

Foto: Jan Procházka

Medojedy chová zoo jen pár let. Loni v létě se tam narodila samička a před pár dny jí ze Sýrie přicestoval nápadník. "V přírodě se jedná o dosti samotářské tvory. Pokud se dva drží pospolu, jsou to většinou příbuzní. Proto jsme měli docela obavy, dávali jsme dohromady dvě úplně cizí zvířata. Ale padli si do oka od prvního dne!" říká mi zooložka Libuše Veselá. Kdy budou mít tihle medojedi mladé, je zatím ve hvězdách, úplně se totiž neví, kdy samice pohlavně dospívá. "Myslím, že příští rok bychom se ale z mláďat radovat mohli," dodává Veselá.

Foto: Jan Procházka

Podle Libuše Veselé je většině zvířat celkem jedno, zda jsou v zahradě návštěvníci, nebo je v ní pusto. "Není pravdou, že by návštěvníci zvířata rušili. Na druhou stranu zvířata ani nevyžadují žádnou pozornost. Řekla bych, že většině z nich je prostě přítomnost lidí úplně jedno," usmívá se Veselá. Je ale faktem, že v zoo je bez návštěvníků prakticky absolutní klid, a když se ho snažíte nerušit, naskytnou se vám jindy nemožné pohledy. Třeba na tuhle veverku (?), nerušeně se krmící v těsném sousedství (pustého) občerstvení u pavilonu Kalahari.

Foto: Jan Procházka

Pohled do žirafích očí nikdy neomrzí. Tahle zvířata jsou po desetiletí jedním ze symbolů olomoucké zoo. 

Foto: Jan Procházka

Kozí stádo vypadalo opuštěně. Jako by  roháčům chyběly děti, které si s nimi od rána do večera hrají. Několik zvířat se ke mně nadšeně rozběhlo, ale když zjistila, že jsem nezakoupil kornout s pamlsky, ani se nechystám přelézt plot, ztratila o mne zájem...

Foto: Jan Procházka

Jaguár to má v paži. Vyhříval se na sluníčku a nějaký lidský svět ho ani v nejmenším nezajímal.

Foto: Jan Procházka

Král zvířat a jeho paní vypadají důstojně. Když chtějí. Pak ale dostala lvice chuť na hrátky a její partner neváhal ani vteřinu... Aby taky ne. Tihle dva mají na svědomí už docela dost potomků, čímž dělají z olomoucké zoo jednu z nejúspěšnějších zahrad na světě.

Foto: Jan Procházka

Tygr se moc fotit nechtěl. Procházel se výběhem, ale jakoby záměrně vynechával fotogenická místa a držel se ve stínu. Ale já ho přesto ulovil.

Foto: Jan Procházka

Mláďata přivedli na svět i klokani. Daří se jim výborně a užívají si teplých dnů. Zatím se ale drží poblíž rodičů...

Foto: Jan Procházka

Tihle krasavci jsou emu a najdete je hned vedle klokanů. Mimochodem, víte, že to se strkáním hlavy do písku je jen hoax? Ve skutečnosti nemají tito majestátní tvorové moc důvodů, proč by se před nebezpečím schovávali. Mají silné pařáty a kopanec od nich pořádně zabolí. Navíc dokáží běhat skoro padesátikilometrovou rychlostí. Fáma se prý zrodila proto, že pštrosi rádi prohrabují zemi a hledají malé kamínky, které požírají, aby jim v žaludku mělnily potravu... 

Foto: Jan Procházka

Co by ne?

Foto: Jan Procházka

Je jaro. Mládí vpřed!

Foto: Jan Procházka

U makaků jsem doslova vystál důlek. Ale měli zřejmě siestu a tenhle krasavec byl jediný, který se přiblížil na dostřel.

Foto: Jan Procházka

Makaci se neobtěžovali přijít, levharti nebyli doma, medvědi byli kdesi v dálce a vlci se tak očividně nudili, že se nedal pořídit žádný zábavný záběr. Pak ale přiletěl tenhle datel. Doufal jsem, že najde nějakého zlého hmyzáka a pustí se do svačiny, ale stromy v zoo už jsou zřejmě po nedávných katastrofách probrané a tohle byla od lesního lékaře jen preventivní prohlídka. Jindy by ho proudící davy návštěvníků jistě zaplašily. Takhle jsem ho mohl uchváceně pozorovat dobrých deset minut...

Foto: Jan Procházka