Žádné fronty, perfektní organizace beze zmatků a chaosu, navíc s úsměvy těch, kteří se na bezproblémovém chodu testování podílejí. Žádný stres, ale profesionální nasazení bez známek únavy nebo pocitu nekomfortu z ochranných obleků. Na druhé straně spořádanost a spolupráce testovaných. Pokud se někdo obával, že by v Olomouci před Globusem mohl uvíznout v tlačenici a třeba se i nakazit, bylo to zbytečné. Naprosto.

Registrace na 13:00, odškrtnutí ze seznamu už za deset jedna. Před námi jen čtyři lidé. Na parkovišti u Olomouc CITY, kde vyrostla odběrová místa, nás v neděli po obědě přivítal naprosto profesionálně zorganizovaný tým. Vydezinfikovat ruce, vzít propisku, desky se souhlasy a prohlášeními, kde je uvedeno i vaše identifikační číslo, a rovnou ke stolku. Milé slečny se jmenovkami na speciálních oblecích procházejí kolem zájemců o testování a ochotně jim radí s vyplňováním papírů, které zabere tak pět minut. Pak naše kroky směřovaly ke kontrolnímu stanovišti, kde další usměvavá slečna pročetla údaje a odeslala nás do odběrového stanu. Tady nás přivítali zdravotníci v ochranných oblecích, rouškách, rukavicích a štítech. Rázem jsme měli pocit, že jsme se ocitli kdesi ve válečné zóně nebo minimálně na dost zvláštní planetě. Zkrátka hodně jiný svět. Pro nás tak vzdálený a pro lékaře, sestry, hasiče i armádu a policii v posledních týdnech ten nejbližší možný. Svět, jenž se pro všechny z první linie stal realitou všedních dní. Co na tom, že je venku dvacet stupňů, v oblecích je teplo, pod rouškou se nedá dýchat, za sebou už mají pár hodin nepřetržité práce a konec směny v nedohlednu… Ve stanu to vypadalo jako v úlu. V několika kožených křeslech probíhaly odběry jak na běžícím pásu, perfektně zorganizovaný tým zdravotníků nešetřil úsměvy a slovy podpory tam, kde jí bylo potřeba. Píchnutí jehly jsme ani necítili, vyslechli si další instrukce, hezky se s námi rozloučili, popřáli hodně štěstí a vyprovodili nás ven ze stanu, kde se čeká na výsledky. Lidé tu posedávají a postávají v rozestupech, jsou tu toalety, nechybí dezinfekce nebo voda, pokud máte žízeň. Zároveň můžete pozorovat, jak sehraný je tým i za "dveřmi" stanu. Svlékání z ochranných oděvů, vyzvedávání krve, odvoz vzorků do nemocnice, pytlování použitého materiálu... Vše má svůj systém, svá pravidla. Necelá půlhodiny uteče, pak vyhlásí vaše identifikační číslo a vy si přijdete pro výsledky. Až na pár výjimek zatím testovaní dostávají do ruky letáček s informací, že test na přítomnost protilátek vyšel negativní. Je to tak trochu paradox, ale asi momentálně není moc míst, kde byste po oznámení takového verdiktu viděli více zklamaných lidí. Všichni v koutku duše doufali, že mají nemoc za sebou, ale ukazuje se, že vysoká horečka, slabost nebo kašel byly symptomy obyčejné chřipky… I naše testy byly negativní. Naposledy jsme pohlédli do usměvavých očí skrytých za průhledný štít a opustili tenhle "jiný svět", kde i přes veškerá opatření a vážnost situace bylo milo a vlídno.

Díky všem, kteří se na studii v Olomouci podílejí. Pokud máte pocit, že v souvislosti s novým koronavirem, poněkud chaotickým uvolňováním opatření, s rozporuplnými informacemi, které se z úst vládních činitelů mění pomalu z hodiny na hodinu, s otevíráním provozoven, nošením roušek, shlukováním se a podobně panuje v naší zemi totální chaos, tak tenhle "zážitek" byl, s jistou dávkou nadsázky, doslova balzámem na duši. Kéž by všechno probíhalo tak jako testování u nás v Olomouci… Díky!