Reklama
Sobota 4. prosince 2021, svátek má Barbora, venku je 1.4 °C
Sobota 4. prosince 2021, svátek má Barbora, venku je 1.4 °C
UPOZORNĚNÍ: Tento příspěvek je starší než 6 měsíců.
Níže uvedené informace mohou být zastaralé či neplatné!
Zprávy z regionu
25.3.2020
Zuzana Doleželová
Obavy z nákazy, ze ztráty zaměstnání, stres spojený s prací z domu, se starostí o domácnost, o školou povinné děti, nepřetržitý kontakt s rodinnými příslušníky. Ale také zpomalení, uvolnění, čas na blízké, čas na sebe, na péči o rodinu, o domov, čas na posílení vztahů, dlouho odkládané věci a činnosti... Co je víc? I když procházíme těžkým obdobím, které v moderních dějinách nezná paralelu, neměli bychom zapomínat na to jediné, na čem skutečně záleží - na nás a na našich nejbližších.
Možná jsme to už dávno potřebovali. Zvolnit, zpomalit, dostat "facku". Asi je až moc krutá a proklatě bolí, ale už se stalo. A na nás je, abychom se s tím vypořádali a uvědomili si, jaké hodnoty jsou na světě opravdu podstatné a o co by nám mělo jít ze všeho nejvíce. Místo každodenního stereotypu, honění se za prací, za penězi, bez volné chvilky pro partnera, pro děti jsme se ocitli v situaci, kdy můžeme buď do zaměstnání (pokud máme to štěstí, že ještě je kam chodit), na krátkou procházku, za rodinou, jestli je to nezbytně nutné, a nakoupit... A také pracovat z domu, jinak nic. Vůbec nic. Najednou jsme zbaveni veškerých privilegií užívat si život tak, jak jsme byli zvyklí - bavit se, brát...
Někteří z nás pomáhají nemocným, nakaženým, lidem, kteří nikoho nemají. Jsou zkrátka v první linii. Tam, kde jsou nepostradatelní. Nemají čas se pořádně vyspat, najíst, nemají dostatek ochranných pomůcek. Nikdo je na tohle nepřipravil. Večer pak přijdou unavení domů, kde na ně čeká rodina a velmi často také úkoly, které je třeba se školáky vypracovat. Jiní dojíždějí do práce a snaží se fungovat tak, aby se jich současná situace dotkla co možná nejméně. Někteří o svou práci přišli ze dne na den a doufají, že až tahle koronavirová bitva skončí, bude zase dobře. Herci, hospodští, provozovatelé občerstvení, kaváren, obchodů... Mnohé továrny zavřely a zaměstnanci čekají, jak se situace vyvine. Ani tyhle lidi na současný stav nikdo nepřipravil. Mohli by si říct, že zkrátka jen počkají. Ale! Oni šijí roušky, rozvážejí nákupy, pomáhají starším, vozí jídlo, kávu, pití, zákusky záchranářům, hasičům a policistům - těm, kteří bojují s tvrdým protivníkem. S koronavirem.
Jestli je na téhle době něco pozitivního, pak je to fakt, že se dokážeme spojit navzdory rozdílným názorům, navzdory odlišným zájmům, povoláním. A že spolu dovedeme komunikovat a trávit čas. A že nám zůstal i pořádný kus optimismu...
Co dělat, když se nám život otočil vzhůru nohama? Pořád je tolik možností!
Buďte s rodinou
I když se to zdá jako banalita a samozřejmost, zkuste se zamyslet nad pravou podstatou spojení "být spolu". Možná přijdete na to, že v dnešní uspěchané době spíš jste "vedle sebe" než "spolu". A v tom je opravdu veliký rozdíl. Zajímejte se o to, co si myslí váš protějšek, vaše děti, naslouchejte jim, naopak je nechte, aby oni naslouchali vám. Zkrátka se zastavte a užívejte si jeden druhého. Povídejte si. Smějte se spolu. Znamená to opravdu moc.
Jděte do přírody
Pokud toužíte po odreagování a očistě, vypněte zprávy a vyrazte ven. Nasaďte si roušky, vezměte partnera nebo rodinu a vyjděte do lesa nebo k řece. Zkrátka tam, kde to máte rádi. Ve vzduchu je cítit jaro, ptáci zpívají, stromy a keře se pomalu probouzí k životu. Může být něco hezčího a optimističtějšího? A mimochodem - všimli jste si, kolik je najednou všude ptáčků a zvířat? ;)
Posbírejte odpadky
Když už se vydáte do přírody, nezapomeňte si vzít pytel na odpadky a vyčistěte místo, kam se vypravíte. Když budete odpadky sbírat pravidelně, nejen že odlehčíte lesu nebo louce, ale třeba inspirujete další... A to je přece super. Navíc budete mít dobrý pocit.
Pomáhejte
Víte o někom z vašeho okolí, kdo by potřeboval s něčím pomoct? Třeba nakoupit, nakrmit psa, poradit, nebo nemá roušku, zatímco vy disponujete šicím strojem? Pak neváhejte a nabídněte pomocnou ruku. Uděláte radost nejen druhým, ale i sami sobě. A pokud se chcete zapojit do šití roušek ve velkém, do toho. Vypadá to, že ochranných pomůcek nebude nikdy dost...
Čtěte si
Během roku jste tak vytížení, že nemáte čas sáhnout po knížce? Pak využijte tuhle dobu a přečtěte si ji. Přijdete na jiné myšlenky.
Ukliďte doma
Vyperte, vyžehlete, ukliďte si ve skříních, vytřiďte oblečení, umyjte okna. Domácí práce mnozí považují za nutné zlo, ale také se při nich dobře odreagovává. A výsledkem je provoněný a naklizený byt či dům. Stojí to za to.
Hrajte si
Pokud máte malé děti, určitě jim pomáháte s úkoly. Ale nic by se nemělo přehánět. Až si odbydete školní povinnosti, věnujte se hrám, vymyslete si činnost, při které se zabavíte. Je tolik věcí, které můžete dělat společně, přestože se jim třeba nikdy nevěnujete.
Vraťte se k tomu, co vás bavilo
Kreslili jste rádi jako malí? Pak se do toho znovu pusťte! Leží vám doma kytara a práší se na ni? Tak ji vyzkoušejte a trénujte a trénujte. Teď máte čas na všechno, po čem jste dlouho toužili, tak se toho nebojte.
Kupte si oběd
Pracujete z domu, staráte se o školáky, domácnost a vaření už vám do toho moc nezapadá? Pak si objednejte oběd od některé z olomouckých restaurací, které nabízejí rozvoz nebo výdej z okna. Nejen že budete bez práce, ale provozovatelům těchto podniků momentálně opravdu pomůžete.
Tato aktuální situace není jednoduchá asi pro nikoho... Koronavirus ohrožuje naše zdraví, ekonomiku a taky do jisté míry budoucnost. Vlastně ani teď pořádně nevíme, co bude. Ale snažím se myslet trochu pozitivně, i když s přibývajícím časem doma je to těžké. Protože mám srdeční vadu a chronické respirační problémy, snažím se rizikům maximálně vyhýbat. Nákupy řešíme on-line přes rohlík a venčíme jen pesany. Teda manželka. Je úžasná a společně děláme vše pro to, abychom to ve zdraví zvládli a bylo to zase dobré. Také jsem hrozně rád, že mám tak fajn práci v TyfloCentru Olomouc a mohu prozatím pracovat z domu. Sice to bude asi do budoucna složitější skrze fundraising, ale uvidíme. Focení už je horší. Odpadlo mi dost zakázek a neví se, co bude. Pro mnoho fotografů to bude možná likvidační... Tak se snažím aspoň prodávat a nabízet fotoobrazy. :) Ale focení mi teď chybí asi nejvíc! Prosím, podpořme svůj oblíbený podnik, divadlo, kino či umělce.
Jinak se snažím pracovat a dělat věci, na které dřív nebyl tolik čas - knížky, hudba, filmy. A taky denně napíšu nebo zavolám mamce a blízkým. Takže se rozhodně nenudím. Sleduji vývoj situace, politiku (ideálně se sklenkou vína nebo ginu) a snažím se na sociálních sítích trochu šířit pozitivní zprávy a náladu, aby nám z toho všeho nebylo takové smutno. Také žasnu nad nasazením všech našich zdravotníků, záchranných složek a lidí v první linii. Myslím, že je potřeba si jich neskutečně vážit, neb jsou aktuálními hrdiny společnosti... Díky!
Prvně musím říct, že normálně chodím do kanceláře. Tím, že ale odpadly nejrůznější akce, další jednání a tak podobně, tak se dostávám domů pravidelně a na mé poměry oproti normálnímu stavu i celkem brzy. Naše dcera má dva a půl roku, takže je vlastně fajn, že s ní teď jsem trochu více. Nestačím se někdy divit, jak rychle vyrostla a že už je "chytrá jako opice". Současně tedy poklona manželce a všem ženám, které jsou momentálně doma s dětmi de facto pořád zavřené. Není to teda žádná sranda.
Také se snažím, abych už odpoledne doma vše neustále nesledoval, bohatě stačí večer zapnout zprávy, ale i tak se to na nás i při procházení Facebookem hrne ze všech stran. Co je úplně top – vyrazit někam do okolí Olomouce, klidně někde do opuštěných polí a tam se s rodinou na čerstvém vzduchu daleko od všech projít a pročistit si hlavu. Základ je, udržet si pozitivního ducha a nezblbnout z toho.
Já už si několik let přála být doma. Jsem tak vytížená, že jsem si trochu klidu opravdu přála...
Moje aktivity odpovídají znamení blížence - od každého něco. Peču každý den chléb, učím se s Liduškou na přijímačky, vyprala jsem a zazimovala všechny zimní bundy, čepice, šály, boty, šiju roušky, koukám na filmy, třídím si fotky, uklízím skříně, sázím kytičky.
Nejvíc ale myslím na pana starostu z Uničova, jak to zvládá, a na mé dva kamarády Dalibory. Dalibora Horáka, který je náměstkem pro zdravotnictví na kraji a vím, jak je zodpovědný. Musí to pro něj být velmi náročné období, přeju mu hodně síly. A na Dalibora Křepského, pana ředitele z dětského domova. Nikdo si nedovede představit, co to je mít zavřených skoro 50 dětí v domově, vymyslet pro ně aktivity a zajišťovat jim jídlo. A hlavně se s nimi se všemi učit. Paní kuchařky musí být na pokraji sil a tety také. Ráda bych jim nějak pomohla a nabídla jsem, že se s dětmi budu chodit učit. Jsem ale ochotná i chystat snídaně nebo večeře. Tohle je teď moje vize pro další dny...
Vzhledem k tomu, ze máme všechny podniky zavřené, trávíme teď většinu času doma. Vnímáme, jak se lidé obrátili do sebe a ke svojí rodině. Až mě mrazí z toho, že jsme si sami nedovolili si takový režim naordinovat, a až to někdo (něco) udělá za nás, přijímáme to s velkou pokorou. Pracovní povinnosti se snažíme zvládnout dopoledne, pak už se věnuji vaření, škole mladšího syna a šití roušek, jako asi většina maminek.
Máme obrovskou zahradu, kde teď tráví většinu času můj muž a já se ji také snažím zvelebovat. Vracím se taky ke svým starým koníčkům, třeba ke kreslení. Víc odpočíváme, čteme, posloucháme hudbu a věnujeme si v rodinném kruhu navzájem čas, který jsme dřív tak těžko hledali. Zatím žádná ponorka nepřichází, jako bychom tuto situaci všichni už dávno potřebovali. Nabíráme sílu na to, co přijde, až budeme muset řešit následky pandemie, ale mám pocit, že do starých zajetých kolejí už se nevrátíme... A upřímně - ani nechci. Nechci ztratit ten největší luxus, mít na sebe čas. ;)
Nedávno jsem se vrátil ze zahraničí, odkud sice není povinná karanténa, ale vzhledem k ostatním se držím stranou, abych případně nikoho nemohl ohrozit. Jsem zvyklý neustále něco dělat, převážnou většinu roku trávím venku mezi lidmi - ať už na lodi, nebo na OLOŠLAPU či jiných projektech. A najednou člověk musí být zavřený doma v izolaci. Ale chválím tato opatření a jsem hrdý na náš národ, jak to ve většině případů dodržujeme a rychle jsme se dokázali na všechna opatření adaptovat. Doma jsem si uklidil, udělal pořádek ve věcech, které jsem dlouho odkládal a skrz roční zápřah na ně nemám moc času. A teď v posledních dnech nadále pracuji na přípravě nové sezony. Sice nezačne, jak bylo plánováno, ale stále věřím, že v květnu, červnu bychom pomalinku mohli sezonu rozjíždět. A mimo to si doma cvičím, učím se hrát na ukulele a dokonce x let jsem si chtěl namalovat nějaký obraz, furt na to nebyl čas, tak jsem rád za tuto situaci, že jsem se k tomu konečně dostal. Tak jsem zvědav na výsledek. O občas si rád o samotě vyběhnu.
Je to moc těžká doba, na vás všechny a vaše blízké myslím, ať to dobře zvládnete. Ale je taky důležité se zamyslet nad tím, co se děje, a uvědomit si, jak je pro nás důležitá svoboda pohybu a setkávání se, kterou máme, a teď nám na chvíli byla odebrána. Jak odejde korona, čekají nás těžké časy i po stránce ekonomické, ale nesmíme se nechat zlomit. Věřím, že život nejen v Olomouci se co nejdříve vrátí do starých kolejí. Těším se na vás, jak se opět budeme potkávat. Kapitán Pelikán... :) A velký respekt všem, kdo v této situaci pomáhají, to jsou naši momentální hrdinové!
Strašně nás všechny vždy potěší vidět tu obrovskou podporu lidí v naší mnou tak milované zemi. Zasahující hasiči, policisté, ale hlavně skvělá parta záchranářů, zdravotníků, lékařů, operátorů tísňových linek či různých laboratoří v nemocnicích. Tihle všichni se hrdě přepnuli na režim 24/7 v boji s neviditelným nepřítelem. Je úžasné, že se náš národ semknul. Večerní houkání, tleskání, úcta lidí při setkání s námi, mám z toho doslova "husí kůži", moc za to všem děkujeme.
Každý z nás je ale jen člověk s omezenou kapacitou, a proto i my musíme nějak relaxovat, vypnout a normálně žít. Mně dodává energii rodina, smějící se děti. V mém běžném "nezáchranářském" životě jsme si doma ještě před nařízenými opatřeními zavedli přísná pravidla. Omezili jsme pro dobro nás všech návštěvy, dodržujeme nejpřísnější doporučení. S babičkami a dědečky moderně trávíme čas videohovory. Nechybí pravidelná hygiena, roušky, společná kontrola. Mám kreativní ženu a jsem na to pyšný. Ušili jsme si hasičskou roušku, vyrobili voňavé hygienické prostředky. Tvoříme s dětmi, máme i zahradu... Rodina a vztah jsou velký kompromis i v běžném životě, natož nyní. Musíme o ně pečovat. Mě samotného odreaguje sport, i když teď na něj není moc času. A příroda, slunce a volnost - to je to, co je na tomto světe nejvíc...
Až tohle všechno přejde (a je možné, že to bude ještě nějakou dobu trvat), zachovejme si v sobě kousek toho, co se za současného stavu probudilo. Radujme se z blízkosti těch, které máme rádi. Nenechme si vzít čas na to opravdu podstatné. Peníze, moc, sláva a postavení to fakt nejsou, jak je teď dobře vidět. Svobodu mysli a lásku v srdci vám ale nikdo nikdy nevezme...
