Reklama

Úterý 21. května 2024, svátek má Monika, venku je 20.9 °C

UPOZORNĚNÍ: Tento příspěvek je starší než 6 měsíců.
Níže uvedené informace mohou být zastaralé či neplatné!

Kdo je kdo v Olomouci

prof. PhDr. Vilém Prečan, CSc.

* 9. 1. 1933, Olomouc

Historik zabývající se moderními českými dějinami, spisovatel, vědec.

Od září 1943 chodil na reálné gymnázium v Novém Městě na Moravě, po dvou letech pokračoval na reálném gymnáziu v Brně-Husovicích.

Po maturitě studoval od října 1951 Vysokou školu politických a hospodářských věd v Praze, po jejím zrušení v roce 1953 přešel na Filozoficko-historickou fakultu Univerzity Karlovy. Promoval v červnu 1955 a nastoupil na umístěnku coby odborný asistent na katedře marxismu-leninismu Vysoké školy technické v Bratislavě, odkud záhy přestoupil na stejnou katedru Lékařské a farmaceutické fakulty Univerzity Komenského.

Po krátkém působení v Bratislavě začal v roce 1957 pracovat v Historickém ústavu ČSAV. Věnoval se mj. vztahům Čechů a Slováků ve 40. letech 20. století, později významně zasáhl do debaty o federalizaci Československa. Po srpnové okupaci 1968 začal s dalšími historiky pracovat na sbírání dobové dokumentace – prohlášení, letáků, nahrávek vysílání rozhlasu i fotografií z demonstrací. Celkem pět set stran materiálu bylo na podzim 1968 publikováno pod názvem Sedm pražských dnů. 21.–27. srpen 1968. Dokumentace, známější pod názvem Černá kniha. V létě 1970 bylo proti autorům knihy zahájeno trestní stíhání, Prečan byl propuštěn z ČSAV a vyloučen z KSČ. Následně pracoval jako topič v motolské nemocnici, uklízeč, pomocník ve skladu, vrátný a šatnář a zároveň publikoval v exilovém tisku a v samizdatu.

Roku 1976 emigroval do SRN, kde se vrátil k profesi historika. V roce 1986 spoluzaložil a do roku 1994 vedl Československé dokumentační středisko nezávislé literatury v Scheinfeldu.
Po návratu do Československa v roce 1990 se podílel na založení Ústavu soudobých dějin Československé akademie věd, který do roku 1998 také řídil, a založil odborný časopis Soudobé dějiny. Po vzniku Ústavu pro studium totalitních režimů se stal členem jeho vědecké rady. V roce 1995 byl jmenován docentem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v roce 2005 profesorem historie na Univerzitě Palackého.

Dne 28. října 1998 obdržel z rukou prezidenta ČR Václava Havla Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy. Získal také Cenu ČSAV za popularizaci vědy za rok 1991, Cenu za literaturu Bavorské akademie krásných umění pro rok 1993, Pamětní medaili Františka Palackého Akademie věd ČR za zásluhy ve společenských vědách za rok 1998, Medaili ministra školství, mládeže a tělovýchovy I. stupně za rok 1999, Mezinárodní cenu Slovenské akademie věd za rok 2001, Pamětní medaili Karla Kramáře za rok 2009 a Vyznamenání Zlaté lípy za rok 2012.

Oženil se v Bratislavě v roce 1957 se studentkou konzervatoře Helenou Mihalyakovou. Postupně se jim narodila dcera Noemi, syn David a druhá dcera Berenika.