Veksláci, estébáci v civilu i esenbáci s obušky. Ti všichni se včera vrátili do Olomouce, aby připomněli atmosféru husákovské normalizace, která se právě před dvaceti lety za zvonění klíčů zhroutila jako hrad z písku. Zejména ti, kteří už tuto dobu nezažili, nad mnohými "lákadly" nevěřícně kroutili hlavami.

Tisíce Olomoučanů včera dorazily na Horní a Dolní náměstí. Někteří si chtěli připomenout, jak žili před dvaceti lety, jiní na exkurzi do totality přivedli svoje děti. Náměstí bylo symbolicky rozděleno na dvě zóny, svobodnou a totalitní, kam se vcházelo pod zdviženou hraniční závorou, kterou strážili esenbáci v plné polní. I po letech z nich šel strach. Když občas náměstí proťal klakson ze stopětky v barvách Veřejné bezpečnosti, nejednomu ze starších účastníků naskočily nepříjemné vzpomínky. "Vidíte, už pro mě zase jedou," komentoval to z pódia Jan Vodňanský, který má s orgány komunistického ministerstva vnitra bohaté zkušenosti. "Koncert nám zrušili i v létě 1989. Měli jsme hrát se Skoumalem tady v Redutě, bylo vyprodáno, přesto to některý z tamtěch zarazil," ukázal k opodál stojící žlutobílé škodovce. Klakson přerušil i vystoupení písničkáře Jiřího Dědečka, paradoxně zrovna ve chvíli, kdy zpíval o tom, že pro "slušné lidi už se zakládají gheta".
Celým dnem provázel, stejně jako před dvaceti lety, herec Mikuláš Pánek. Nenásilně, lidsky, bez nucených vtípků, které patří do arsenálu profesionálních moderátorů.

Oslavy se v Olomouci obešly bez politiků, kteří by si na nich zvyšovali preference. Jen kolem šesté se na Trojici objevil civilně oblečený primátor Martin Novotný. "Dnes patřím tam dolů, kde jsem před dvaceti lety také stál," řekl a předal mikrofon tehdejším řečníkům. Slova se poté ujal jeho předchůdce, disident a první porevoluční primátor Milan Hořínek. "Podle Bible trvala cesta z otroctví čtyřicet let. Jsme tedy přesně v polovině. Už se nemáme tak špatně, ale spousta věcí je stále v nepořádku a nefunguje, jak by měla. Věřím, že v té druhé polovině se to všechno bude zlepšovat. Hůř už být nemůže. Za dvacet let se tu znovu sejdeme a uvidíme. Nevím jak vy, ale já přijdu," pronesl dojatý Hořínek a připomenul i nástupní projev prezidenta Kennedyho. "Neptejte se, co Amerika může udělat pro vás, ale co vy můžete udělat pro ni. A platí to i pro naši zem. Ptejme se, co můžeme my sami udělat pro to, aby byl život v ní lepší," uzavřel svůj projev Milan Hořínek. Celé náměstí si pak připomělo revoluční euforii zpěvem tehdejšího evergreenu Jednou budem dál.

Večer uzavřela skupina Mňága a Žďorp. I její frontman Petr Fiala připomněl, že svoboda je ta nejcennější věc. "Nezapomeňte," varoval zaplněné náměstí. Kapela zahrála novější i zlidovělé písně, nezaskočil ji ani výpadek proudu. Píseň Made in Valmez znali Olomoučané nazpaměť. "Zkouším se prokopat ven, zkouším se propat ven..." neslo se večerem.
Poslední tečku měl obstarat ohňostroj, odpalovaný z nádvoří radnice. Podívanou však pokazilo několik žhavých kusů pyrotechniky, které dopadly přímo do davu. Nikdo však nebyl zraněn a svátečně naladění lidé to přešli spíše s humorem. Koneckonců ten je minimálně stejně důležitý jako ta svoboda.