David Gerneš: Pokud se sloučení povede, vznikne stabilní instituce, do které desítky let politikové nebudou zasahovat - OLOMOUC.CZ
Reklama

Středa 4. prosince 2024, svátek má Barbora, venku je 2 °C

UPOZORNĚNÍ: Tento příspěvek je starší než 6 měsíců.
Níže uvedené informace mohou být zastaralé či neplatné!

David Gerneš: Pokud se sloučení povede, vznikne stabilní instituce, do které desítky let politikové nebudou zasahovat

ROZHOVOR

23.1.2024

Jan Procházka

Dlouho diskutovaný proces sloučení Moravského divadla a Moravské filharmonie začal. Manažerem, který má obě instituce sloučit pod jednu novou zastřešující organizaci, je současný ředitel divadla David Gerneš. Po zveřejnění jeho jména se z filharmonie ozvaly rozhořčené hlasy, které s výběrem nesouhlasí. Hudebníci ohlásili dokonce několik protestních akcí. David Gerneš ale ubezpečuje, že rozhodně nehodlá ”stranit” v procesu divadlu. “Je to jako když máte více dětí. S každým jednáte individuálně, ale rovně,” říká v rozhovoru. Mírní i obavy z možného rušení některého ze souborů či zeštíhlování orchestrů.

Zvažoval jste tu nabídku dlouho?
Musím říct, že to pro mě bylo jedno z nejtěžších rozhodování v životě. Zvažoval jsem všechna pro a proti a jsem si vědom, jak složitý úkol to je. Ale nakonec ve mě převládl pocit zodpovědnosti. Řekl jsem si, že když už jsme se dostali do této situace, musím udělat maximum, abych nás z ní také vyvedl, dostal nás do nějaké klidovější fáze. Nechci se zříct zodpovědnosti, schovat se někde vzadu a čekat, jak to dopadne. Naopak ji přijímám se vším rizikem, že když se to nepovede, bude to na mě. A to za obě instituce. Mým cílem je, aby na konci slučovacího procesu byly dvě značky, minimálně stejně silné jako dnes a aby tu byla zastřešující instituce, která umí některé věci dělat ekonomičtěji, efektivněji a pružněji.

Nehrálo roli i to, že kdyby tu funkci vzal někdo “zvenčí”, mohl by natropit docela dost škody jen z neznalosti prostředí? A že je lépe, když ten proces povede někdo naopak “zevnitř”?
Vnímám to tak, že člověk, který je “zevnitř”, je schopen najít synergie a body, které je potřeba vyřešit, daleko jednodušeji. Vidí, kde ušetřit v rámci služeb, kde jsou zdvojené pozice… Nepůjde čistě po jednoduchých škrtech, ale bude hledat sofistikovanější řešení; třeba i to, jak si ta velká instituce může pomoci na straně příjmů. Tím udržíte maximální zaměstnanost. Zároveň se člověku zevnitř snadněji odhalují detaily, ve kterých může být skrytý ďábel a které je potřeba mít vypořádány.


Některé úvazky se budou škrtat, ale taky budou vznikat nové, což znamená že lidé nepřijdou o práci, jen se jim změní hlavní náplň...

Proces slučování je nastaven na rok. Jak to bude probíhat?
Vnímám to tak, že je rozdělen do dvou zásadních etap. Ta první je před výběrem ředitele budoucí instituce a ta druhá je po něm.

I radě města jsem řekl, že teď budu řešit tři zásadní věci: V první řadě je potřeba vypořádat připomínky a podněty z prosincového zastupitelstva; zejména ty, které vznesly odborové organizace obou institucí. Zde vnímám jako nejdůležitější úkol nachystat půlroční testovací hrací plán nové instituce. Na něm vyzkoušíme, jak bude fungovat provoz, jak lze docílit synergií v rámci plánování, sdílení prostor a kapacit. To vnímám jako nesmírně důležitou věc, na základě které se můžeme pustit dál. Až bude toto vypořádáno, teprve se můžeme bavit o nějaké funkční organizační struktuře, jakési kostře celé organizace, což už volně přechází do druhé etapy, kdy se do procesu postupně zapojí nový ředitel. Druhým úkolem je hledání úspor ve službách a hledání alternativ a nástrojů pro zlepšení příjmů. Musíme též vypořádat, zda splynout nebo sloučit, což vnímám jako ryze administrativní a právní debatu.

Osobně si myslím, že by se celá debata neměla smrsknout na to, kolik je hráčů v orchestru; je daleko rozvinutější a ano, některé úvazky se budou škrtat, ale taky budou vznikat nové, což znamená že lidé nepřijdou o práci, jen se jim změní hlavní náplň. To se samozřejmě týká spíše administrativy. Provozně je to potřeba nastavit tak, aby ve finále byla nová instituce funkčnější.

David Gerneš
(* 1991)

Po maturitě na prostějovském gymnáziu vystudoval Národohospodářskou fakultu na pražské Vysoké škole ekonomické a také pražskou DAMU, obor produkce. Manažersky se podílel na přípravě řady kulturních projektů zejména v Praze. Od roku 2016 stál v čele společnosti Mikulovská rozvojová, která pořádá městské kulturní akce, od října 2018 působí jako ředitel Moravského divadla Olomouc. V lednu 2024 byl jmenován manažerem procesu slučování Moravského divadla a Moravské filharmonie.

zdroj: Olomouc.cz/kdojekdo

Foto: Jan Procházka

Takže to není tak, že sečtete všechny zaměstnance obou institucí a necháte si - dejme tomu - sedmdesát procent…
To rozhodně ne. Na něčem takovém bych se nikdy nepodílel a kdybych dostal takové zadání, ani na chvíli bych neuvažoval, že to vezmu. Pro mě je to o tom, že je možné hledat funkční provozní model a ve finále vytvořit něco jako servisní organizaci, která má čtyři svébytné a autonomní soubory: činohru, operu a operetu, balet a filharmonii.

Hlasy proti sloučení jsou silné a v tuto chvíli znějí zejména z filharmonie, která se obává o svou existenci. Jak je chcete přesvědčit, že “je to pro jejich dobro”?
To bude velmi náročná věc. Ale jsme ve stádiu, kdy se doopravdy vůbec nebavíme o likvidaci jednoho ze souborů nebo likvidaci filharmonie, ale bavíme se o optimalizaci zázemí a díky tomu docílení lepších ekonomických výsledků. Myslím, že čím můžeme kolegy přesvědčit, je jednak každodenní práce, ale pokud bych měl dát nějaké konkrétní garance, tak se zřizovatelem řešíme, že vznikne závazný dokument, kde budou přesně rozplánovány jednotlivé kroky. Ostatně přesvědčit by je mohlo, že budeme postupovat podle toho, co jsem nastínil. Chceme prostě nejprve prověřit reálnou funkčnost toho modelu, udělat prováděcí dokumentaci a až pak se pustit do dalších kroků. Kolegům z filharmonie i divadla jsem navíc nabídl místa v mém pracovním týmu, který bude zčásti oponentura, zčásti garant… Stavím také poměrně robustní tým konzultantů, ten bych chtěl představit do konce ledna, kdy bych chtěl mít potvrzena všechna jména.

Kdo tam bude?
Rád bych tam měl jak lidi, kteří se vyznají v ekonomické správě a provozu velkých kulturních institucí, tak ty, kteří se vyznají i v umělecké části. A rád bych, aby na tom procesu participovali i zástupci politické reprezentace. Abychom od první minuty věděli, co děláme, proč a kdy. Jsem připraven to vysvětlovat na jakémkoliv fóru či platformě. Myslím, že je důležité, aby všichni měli maximum informací.


Pokud se slučování povede, nebude ambicí nikoho z politiků mnoho následujících let jakýmkoliv způsobem do chodu této instituce zasahovat! Tím se rozptýlí všechny obavy, ve kterých jsme žili poslední desetiletí.

Ty výtky ze strany filharmoniků, které ostatně zazněly i v pátečním otevřeném dopise, jsou, že jako ředitel divadla nebudete nestranný a že zkrátka divadlo z toho vyjde lépe…
Tohle jsem se snažil kolegům z filharmonie vyvrátit ještě před tím, než jsem byl touto funkcí pověřen. Vnímám to tak, že je to podobné, jako když máte doma děti. Ke každému přistupujete individuálně, ale ke každému rovně. A já nemám sebemenší důvod, proč bych měl poškozovat filharmonii a naopak být více nakloněný divadlu.
Já to teď vnímám tak, a to berte v hodně velkých uvozovkách, jako bych adoptoval čtvrté dítě do rodiny a jsem připraven k němu přistupovat stejně, jako přistupuji ke všem třem souborům. Rovně a s individuální péčí.
Chci hledat řešení, které je sice na první pohled složitější, ale ve finále může přinést vyšší soběstačnost. Nejde mi o ryzí jednoduchý škrt, ale o sofistikované provozní řešení.

Obavy možná pramení i z toho, že filharmonie je menší, i z hlediska rozpočtu to je tak 1:3. Možná mají strach, že - abych použil váš příměr - ty zbývající tři děti budou silnější a zda ji nebudou trochu utlačovat.
To je právě o tom individuálním přístupu; pokud vidíte, že se děti doma spolčily proti jednomu dítěti, tak jako rodič zakročíte a sjednáte pořádek. Cílem každého rodiče je přece to, aby všechny děti byly šťastné, spokojené a úspěšné. Mimo této metafory jsou pak i tři pragmatické garance: můj konzultační tým, dokument, který chystáme a samozřejmě rada a Zastupitelstvo města Olomouce, kteří musí každý zásadní krok schválit.

I třeba v otázce rozpočtu? Protože ta je koneckonců klíčová…
Ano. Bude to podobné, jako když teď máme tři soubory. Rozpočet se dělí na administrativu a věci, které jsou společné pro všechny, to je například správa budov nebo mzdový limit. A pak jsou části rozpočtu, se kterými de facto volně hospodaří šéfové souborů. Když to hodně zjednoduším: Nová instituce bude mít servis, který bude pro všechny a právě tady se bavíme o efektivitě. V tomhle okamžiku pracují dejme tomu tři lidé tady v divadle a tři lidi ve filharmonii na vyúčtování nějaké dotace. V momentě, kdy se o ni bude žádat za jednu instituci, budou na to stačit tři lidé - ti další tři mohou pracovat na jiných věcech například na přípravě evropských dotací, fundrasingu a podobně.

Pořád se bavíme o té budoucí sloučené instituci… Má už nějaký název? Alespoň pracovní?
Mluvit o názvu je zatím předčasné. Cílem ale je, že obě instituce budou pro diváka fungovat dál tak, jako dosud. Dál bude Moravská filharmonie Olomouc, Moravské divadlo Olomouc. Lidé budou dál chodit na činohru, balet, operu a operetu do divadla a na koncerty do Reduty. Celá ta střešní instituce navenek nebude moc vystupovat, znovu říkám, bude to hlavně servisní organizace. Nabízí se název Filharmonie a divadlo Olomouc…To bude určitě ještě předmětem debat. Ale k veřejnosti bude mluvit skrze svoje značky. To je důležité. Pro diváky a posluchače se navenek moc nezmění.

Výběrové řízení na ředitele téhle sloučené instituce bude podle posledních zpráv vyhlášeno někdy v březnu. Přihlásíte se?
Myslím, že je to předčasné teď řešit. Já mám teď před sebou úkol, připravit co nejlepší podmínky pro novou instituci a na to se plně soustředím. Pokud se však konkrétně ptáte, tak bude záležet na mnoha aspektech: jak si nyní povedu, zda vůbec splním kvalifikační kritéria a bude také záležet na tom, jak moc budu cítit, že mám té instituci co nabídnout a dát.
Rád bych ale řekl, že jsem směrem k městu jasně deklaroval, že na přípravě procesu výběrového řízení se nebudu nijak podílet. To není podle mě úkolem manažera slučování.

Vy jste v pondělí řekl, a teď vás cituji, že “nová organizace bude zároveň v mnoha ohledech atraktivnější pro některé důležité profese.” Jak je to myšleno?
Věřím, že pokud se celý proces povede, na konci bude silná a stabilní instituce, rozpočtově někde na úrovni plzeňského divadla. Což samo o sobě vede ke stabilitě. Navíc, pokud tohle proběhne, nebude ambicí nikoho z politiků mnoho následujících let jakýmkoliv způsobem do chodu této instituce zasahovat! Tím se rozptýlí všechny obavy, ve kterých jsme žili poslední desetiletí. Jestli tu bude třísouborové divadlo, jestli tady bude filharmonie… Tím bude tato debata minimálně pro naši generaci vyřešena.
Pokud se vše povede, tak takto stabilní a unikátní instituce může být lákavá pro špičky ve svém oboru.

Jak se to celé projeví při přípravě nové sezony?
To je jednoduché. Sezona 2024/2025 je už daná u nás i filharmonie. Ta pojede tak, jak jsou všichni zvyklí, bylo by nerozumné cokoliv měnit. Sezóna 2025/2026 se bude už nést v duchu synergie, budeme hledat možná propojení, ale všem zůstane současná umělecká autonomie a neomezí to nijak nabídku, kvalitu a rozsah služeb.

Autor článkuJan Procházkaprochazka@olomouc.cz

Jan Procházka