O akci

Přednáška, která se uskuteční v rámci festivalu Ekologické dny Olomouc.

Většina zvířat hraje jen jedinou hru - alespoň když přijde na výběr partnera. Páv musí být co největší parádník. Pávice zase musí být co nejvybíravější, aby se nenechala obloudit pozérem, který za to nestojí. Gorilí samec musí umět rozbít hubu svým konkurentům. Gorilí samice se musí umět vloudit do přízně toho největšího svalovce… V rámci některých druhů se mohou u příslušníků jednoho pohlaví objevit alternativní strategie: Orangutan může být buď teritoriální macho nebo naopak hubeňour, který se plíží cizími územími a občas se mu povede donutit nějakou samici k páření. Leguánci pestří mohou hrát dokonce podle tří sad pravidel, které jsou zaklesnuty ve věčném zápasu podobném hře kámen-nůžky-papír. A člověk?

Teorie metaturnajového druhu říká, že onou lidskou konstitutivní hrou je vlastně metahra - hra na vymýšlení her, ve kterých bude jejich tvůrce nejlepší, a hra na jejich šíření mezi nešťastné soudruhy (conspecifics). Je možné, že právě závody v "metazbrojení" mohou za plasticitu lidského chování a za naše sklony k hypertrofované kultuře. Lidská společnost vytváří specializovaná instituce pro hráče různých her, aby je ochránila před neutuchajícími konfrontacemi a též aby umožnila uchování tolik potřebné kulturní variability. Instituce obecního blázna, čaroděje, šamana se vynořuje snad jako úplně první ze všech i v těch nejmenších kolektivech.

Podrobnější informace naleznete na webových stránkách EDO.

Fotografie