Daniel je dvaadvacetiletý student třetího ročníku žurnalistiky na Univerzitě Palackého. Loni si splnil sen a vydal svou první knihu povídek, letos píše román. Jak se taková kniha tvoří, co předchází samotnému vydání a kde na takovou knihu vzít peníze? Více se dozvíte v rozhovoru.

Foto: Archiv Daniela Galuszky

Studuješ třetím rokem žurnalistiku na místní univerzitě. Dá se říct, že ti studium při tvé tvorbě výrazně pomohlo?
Určitě ano. Kurzy, které byly věnované práci s jazykem, mi pomohly uvědomovat si jednak vztahy mezi slovy, ale také že existují různé aktualizační prvky a užitečné postupy. Pomohlo mi i samotné inspirativní prostředí Olomouce. Ale hlavně jsem šel studovat žurnalistiku, protože jsem psal knížky, ne naopak.

Takže vydat knihu byl spíš tvůj "klukovský sen"?
Ano, strašně dlouho jsem chtěl vydat vlastní knihu, ale nikdy jsem nějak neměl moc co vydávat. A jednou přišla chvíle, kdy jsem dal dohromady příběhy ze šuplíku. Všechny byly vytvořeny v prostředí jednotného fantasy světa. Dal jsem to dohromady a řekl si, že by stálo za to je vydat.

Jsi jedním ze zakladatelů publicistického webu Houpací osel, na kterém se očividně rád vyjadřuješ se sarkasmem, nadsázkou, mnohdy černým humorem. Proč teda fantasy?
Když jsem byl malý, hodně frčel Pán prstenů a Harry Potter. Do těch knížek jsem se zamiloval a naivně si myslel, že bych dokázal stvořit jiný fantasy svět minimálně stejně tak dobře, jako se to povedlo Tolkienovi nebo Rowlingové. Časem jsem zjistil, že tomu ne tak úplně je. (smích)

Jak se podle tebe takový svět tvoří?
Svět, ve kterém se mimo jiné odehrává i moje chystaná knížka Expedice do tmy, tvořím přibližně od svých devíti let. Při tvorbě mi hodně pomohla hra Dračí doupě, kdy jsem vytvářel světy pro druhé hráče. Když se mi něco povedlo, zapsal jsem si to. Postupně se mi začala líbit myšlenka existence těchto světů a že do nich můžu promítnout sám sebe.

Toulky stínem jsou tedy povídkami, které mají být jakýmsi úvodem pro tvůj chystaný román?
Je to spíš úvodník do celého toho fantasy světa, mají ho čtenáři přiblížit. Román Expedice do tmy se bude odehrávat v tomtéž světě, ale na povídky jinak nenavazuje.

Jak vůbec probíhá samotný proces psaní a vydávání knihy?
Po sepsání všech povídek jsem začal hledat nakladatelství, které by mi mohlo knihu vydat. Nechtěl jsem oslovovat žádné agenty, prezentovat a prodávat se, chtěl jsem svůj první počin dělat vlastním nákladem. Objevil jsem Startovač, kam jsem svoji knihu přihlásil jako projekt, kamarádi mi pomohli s propagací. Kupodivu se ukázalo, že lidi na Facebooku na sdílení výzvy reagují, což jsem ani sám nečekal. Prostě jsem dal světu vědět, že vydávám knížku a mohla by se líbit. Takže nakonec jsem nejenže nasbíral sto procent nastaveného budgetu, ale ještě jsem ho o polovinu přetáhl. Díky tomu jsem si mohl dovolit udělat knížku zajímavou i graficky, což v sekundárním prodeji zvedlo jeho odbyt.

---

Rád si hraju s češtinou, s užíváním neologismů a archaismů, které jsou vlastní postavám a vytváří různé humorné nonsensy...

Kolik času zabralo samotné psaní a následný proces hledání nakladatelství a shánění financí?
Povídky jsem měl sesbírané a dokončené během dvou měsíců. Potom začala kampaň na Startovači a našel jsem si nakladatelství, které souhlasilo, že by mi knížku vydalo. Celkově to zabralo necelého tři čtvrtě roku.

Internetové recenze mluví více méně pozitivně, což pro začínajícího autora musí být určitě dobrou motivací. Jak jsi s knihou s odstupem spokojený ty sám?
Určitě mě nejvíc mrzí chyby, které se tam vyskytují a jsou zbytečné. Sice jsem tu knihu po sobě četl xkrát, ale některé věci mi unikly, jako to u opakovaně čtených textů bývá. Našel jsem si tehdy dvě editorky, které mi měly pomoct chyby opravit. Ale i když se snažily a trávily nad tím čas, spousta chyb jim unikla a je to na té knize znát. Ty chyby nejsou jedna nebo dvě, je jich více. Při dalším dotisku jsem další chyby opravil, ale i tak jsem je nevychytal všechny. Pro příště určitě dám knihu nějakému profesionálovi, který v tom umí chodit a najde je všechny. Taky je pravda, že jsem mohl knížku natáhnout, povídky více rozvinout. Vše se ale odvíjelo od peněz. Napsat o sto stránek víc, zvedla by se i cena knihy. Už tak si myslím, že se prodává dost draze za 280 korun.

Co jsi od vydání očekával? Věděl jsi od začátku, že nechceš skončit jen u povídek?
Vydával jsem knihu kvůli tomu, abych zjistil, jestli má tenhle druh literatury u čtenářů potenciál a případně zda by četli i něco většího než povídky. Chtěl jsem zjistit, jestli se čtenářům líbí můj styl jazyka a jakým způsobem povídky vyprávím já.

Inspiraci teda máš hlavně ve světě, který sis vytvořil v dětství...
Samozřejmě svět, který jsem si tvořil v devíti letech, jsem musel dodnes několikrát předělat a odfiltrovat všechny nesmysly a neoriginální myšlenky. Ten dnešní svět jsem už tvořil střízlivou rukou a má dost blízko k dokonalosti. Mám jen pár otazníků, se kterými si nevím rady, ale věřím, že na to přijdu a dotáhnu to do konce. Chci, aby ten svět měl vlastní kulturu, prameny, vlastní jazyky. Fragmenty vlastních jazyků mám hotovy už dnes, ale ještě to není kompletní.

A co inspirace ve tvých oblíbených autorech?
Jedním z nich je rozhodně Tolkien. Když se řekne fantasy a fikce, spousta lidí si představí všemožné kouzelníky. Na Tolkienovi se mi líbí ta jeho střízlivost, nemám rád předimenzovanost fantasy světů. Sice známe kouzelníka Gandalfa, ale kdyby všichni obyvatelé toho světa měli být epičtí hrdinové, ztrácí to smysl. Na Tolkienových knihách se mi líbí, že magie není zbytečně explicitní a autor vyzdvihuje spíše dovednosti jednotlivých postav a krásu světa. Snažím se čtenáři promítat přírodu a její estetické krásno, které sám obrovsky oceňuji a myslím, že to je právě to, co se mi daří čtenářům dobře předat. Líbí se mi i Tolkienův vytříbený jazyk. Sám si rád hraju s češtinou, s užíváním neologismů a archaismů, které jsou vlastní postavám a vytváří různé humorné nonsensy. V jiných ohledech tolkienovský jazyk nemám, používám lidské dialogy s humorným nádechem, přestože kniha primárně humorná není.

 Můžeš tedy trochu přiblížit samotný děj románu?
Lidé cestují do části světa, kde nikdy nesvítí slunce a největším nepřítelem je strach a samota. Pod kůží mají sarkasmus, který jim pomáhá vypořádat se s depresemi. A možná jsem přece jen našel i trochu inspirace v Georgi Martinovi, přestože ho proklínám a myslím si, že jeho literatura je podprůměrná. Taky jsem se stejně jako on nevyhnul brutálnímu násilí, ale neprvoplánově. Čtenář musí pochopit, že i ve fantasy světě se můžou odehrávat hnusné a brutální situace, které se třeba děly i u nás ve středověku nebo v minulých stoletích a bylo to naprosto běžné.

Mapu k povídkové knize Toulky stínem kreslil Miloš Frič. Foto: Archiv Daniela Galuszky

Kdy se chystáš Expedici do tmy vydat?
Je vlastně docela těžké říct, kdy knihu vydám. Zjišťuju, že psát román je složitější než psát povídky. Zatímco povídky mají jasně daný start a konec, dají se napsat za den, u románu musím udržet myšlenku rok či dva, během celého tvoření. Do konce tohoto kalendářního roku by kniha mohla být napsaná, do léta příštího roku vydaná. Ale jak říkám, to psaní je dost nevypočitatelné.

Plánuješ při shánění financí postupovat stejně jako v případě Toulek stínem?
Ideální by bylo, kdybych v první řadě našel vydavatele, se kterým bych se domluvil na nějakých podmínkách, došli bychom k nějaké shodě a mohl by mi knihu vydat bez toho, aniž bych ji musel jakkoli financovat. V opačném případě bych to realizoval stejným způsobem, přes Startovač. Třetí varianta je ta, že bych to zaplatil celé sám.

Pro koho je kniha určena?
Někdo četl Tolkieny od desíti, jiný po nich nesáhne ani v dospělosti a totéž předpokládám u své knihy. Vzhledem k užitému jazyku a občasným vulgarismům bych očekával čtenáře od patnácti let, ale to záleží. George Martin píše Písně ledu a ohně a toho čtou všechny generace, i když tam je násilí a sex. Věková skupina v tomto případě nejde stanovit. Vždyť fantasy světy ohromují různě staré čtenáře natolik, že podle nich vznikají i počítačové a deskové hry.

Dokážeš si představit, že i z tvého románu jednou vznikne kultovní počítačová hra?
To nevím. Předpokládám, že ani Tolkien nevěděl, že z jeho díla někdy vznikne tak hluboký marketingový kult. Navíc zatím nemám žádnou masovou čtenářskou základnu, aby se to nějakým vývojářským studiím vyplatilo. Pokud vás to ale zajímá, tak scénář k jedné počítačové hře píšu...

Zajímá, takže něco na způsob oněch kultovních her?
Dělám hlavního scénáristu v nezávislém vývojářském studiu Moravia Tales. Hra, na které zrovna pracujeme, se bude odehrávat ve fiktivním městě, ve kterém hráči můžou rozpoznat budovy a scenérie jak z Olomouce, tak i Prahy, Brna a dalších vlastních návrhů. Hobo: Tough Life poběží v multi i single playeru. Hráč hraje roli bezdomovce, který se snaží přežít na ulici. Mojí úlohou je vytvářet koncept celého příběhu, úkoly pro hráče, postavy, zápletky, částečně i dialogy. V březnu vychází první alfa verze, kdy si potenciální hráč může vyzkoušet, jak hra zhruba bude vypadat, jak fungují herní mechanismy a lehce si kousnout do atmosféry příběhu. Na hře pracujeme přibližně v deseti lidech už skoro druhým rokem. Je to taková česká homemade počítačová hra, tvořená bez nějakého rozpočtu, ale zato s láskou. Určitě je se na co těšit.